Prohlášení synodu ČCE
Letošní zasedání synodu naší církve (našeho "církevního parlamentu") se sice konalo už v polovině května, ale přijalo prohlášení, které má trvalejší platnost. Týká se zodpovědnosti křesťanů za širší společnost, zvláště za její zranitelnější část. Prohlášení předáváme v plném znění.
Prohlášení 3. zasedání 36. synodu ČCE (17. května 2025 v Praze)
Českobratrská církev evangelická se znepokojením sleduje, že v některých regionech České republiky narůstá sociální napětí a existenční nejistota. Vybízí proto své sbory k otevřenosti, solidaritě a konkrétním projevům blízkosti vůči lidem zasaženým chudobou, vyloučením či nespravedlivým hodnocením společnosti.
Církev se setkává s příběhy lidí, kteří nesou tíhu ekonomických proměn, ztráty perspektivy a důstojnosti – a to nejen v tzv. vyloučených lokalitách, ale i mezi seniory, rodinami s dětmi, lidmi s postižením či pracujícími v nejistých podmínkách. Taková realita nás vede ke ztišení, k modlitbě i k činům.
Hledání konkrétních podob účinné pomoci se neobejde bez znalosti místních podmínek a spolupráce s těmi, kdo v daném regionu nesou odpovědnost či mají zkušenost. Doporučujeme sborům, aby si vytvořily přehled kontaktů na instituce veřejné správy (např. Úřad práce, sociální odbory obcí) i na neziskové organizace (např. Diakonie ČCE, Charita, Člověk v tísni, ADRA, Armáda spásy, Potravinové banky ad.) a navázaly s nimi kontakt ještě před vznikem akutní potřeby. Tam, kde to je možné, nechť se sbory zapojí do existujících místních iniciativ nebo vytvoří vlastní, a to s vědomím své role nikoli jako odborníků, ale jako svědků víry a lidské blízkosti.
Vyzýváme zároveň k veřejnému odmítnutí stigmatizace lidí pobírajících sociální podporu a k jasnému odsudku rasismu, anticiganismu a všech forem lidského ponižování. Tam, kde vzniká napětí mezi různými skupinami obyvatelstva, mohou sbory nabídnout prostor pro bezpečný rozhovor – v podobě tzv. kulatých stolů nebo moderovaných setkání – a být tak nástrojem smíření a porozumění.
Prosíme kazatele a kazatelky, aby ve svém veřejném i sborovém působení připomínali sociální rozměr evangelia – důraz na lidskou vzájemnost, povinnost úcty a právo na důstojný život pro každého.
Evangelium nás nevede k odsudku, ale k nesení břemen jeden druhého – a právě v tom je církev nadějí pro dnešní svět.
Poslanci a poslankyně 3. zasedání 36. synodu Českobratrské církve evangelické